Až cestováním člověk pochopí, kde žijeme a kam můžeme. Úvodní popis nejkrásnějšího místa na planetě (pro mě), průběh okolností. Pro zvětšení fotky klikněte na foto. Nekonečný svět cestování . . . Galapagos      ...ani sen není tak krásný. Ostatní: Egypt 1996 Egypt 2009 Ecuador Venezuela Vyjímečný snímek ze Santa Cruz - Turtle Bay      Bohem zapomenuté místo světa... Největší a nejkrásnější... Svět opuštění, svět sám pro sebe... Svět, kde se zastavil čas... Ostrovy minulosti vzniku života, ostrovy prý života Robinsona Crusoa. Který tu dle skutečnosti opravdu žil jako ztroskotaný kapitán lodi, avšak pouze asi 17 měsíců.      Dnes je vše jinak. Civilizace a místní obyvatelé... Jen občas cestovatelští lidé mohou pod přísným dohledem nahlédnout do tajů časem zapomenuté přírody a ráje světa... Ale ani sebedelší návštěva nedospěje k poznání těchto částí bez zásahu a v osamnění. To vše ostrovy Galapágy. Ty se rozprostírají na 50.000 km2 v Tichém oceánu, o vlastní rozloze 7882 km2. Souostroví leží 1000 km západně od Ekvádoru, k němuž také správně náleží. Byly objeveny roku 1535 při plavbě Tomáše z Berlanga z Panamy do Peru. Právě on zde sepsal první zprávu o nálezu obrovských želv (galápago). Přesně 300 let po objevení ostrovů Tomášem z Berlanga zde také přistál nejznámější člověk světa v evoluční teorii - Charles Darvin. Tento muž právě tady během pěti týdnů které zde prožil, stanovil svou jedinečnou evoluční teorii o vývoji druhu, a to díky rozličnosti druhů želv na každém ostově v závislosti na podmínkách daného ostrova. Oficiální název "Galápagos archipelago" dostaly ostrovy v roce 1832 Ekvádorskou vládou. Od roku 1934 jsou prohlášeny za přírodní chráněné bohatství a teprve v nedávné době v roce 1959 bylo zde ukončeno kolonizování ostrovů. Od té doby je tu jen stálé obyvatlstvo asi tří ostrovů a turistický ruch je omezen na maximální počet 60.000 lidí za rok. Největším ostrovem Galapág ze 13-ti majoritních, je ostrov Isabela, tvořící více než jednu polovinu celé rozlohy všech ostrovů. Následuje 6 malých ostrůvků ve velikosti od 1 do 5 km2. Na Isabele je také největší nadmořská výška ostrovů, a to sopka Wolf - 1646 m.n.m. Tímto kráterem zároveň prochází i světový rovník... Stáří Galapág je odhadováno na 3 a čtvrt miliónu let a ostrovy jsou stále na složité geologické stavbě planety a neustále v aktivní činnosti. Jejich pohyb je několikacentimetrový (cca 7cm) za rok od pevniny Ekvádoru. Celé souostoví je obtékáno třemi studenými proudy, z nichž je nejvlivnější severní Humboltův proud. Tyto proudy se kompletně postaraly o jedinečné a zcela vyjímečné klima těchto ostrovů. Vždyť kde jinde na rovníku pod přímým sluncem je průměrná teplota vody pouze 22 st. a teplota ovzduší maximálně 27 st. Tímto způsobem je zde právě díky tomu neuvěřitelně rozmanitá flora a fauna... Od kapradí po orchideje, od pouště po deštné pralesy... Od studených tučňáků po vodní leguány a želvy, na souši pak po tropické želvy sloní. Vše je tu ojedinělé a pouze tady - endemické, včetně rostlin.      Tímto uzavírám popis ostrovů pro stručné seznámení... 16. říjen 1998     16.55 letního času      Začíná s kamarádem naše návštěva těchto neuvěřitelně krásných ostrovů...      Cesta snů...     Odlet Praha - Amsterodam, Amsterodam - Quayaquil (EC).      Přistáváme po 12.5 hodinách letu v největší Ekvádorské metropoli Quayaquil (Gvajakíl) v 6.10 ráno místního času. Placatý vzhled, pár vcelku slušných výškových budov, rozházenost neupraveného a chudého obydlí, 2.000.000 obyvalel, menší letišťátko... Vedro... Tady začíná náš nový život, za kterým jsme přijeli na dva měsíce... První tři dny trávíme v této metropoli Ekvádoru a během půldne sem patříme jako každý jiný... Jen ten obrovskej fofr nechápem... Tisíce autobusů MHD, které jen přibržďují na zastávkách, takže se člověk učí skákat tam i zpět. Obrovské město je nekonečně velké a neuvěřitelně plné absolutně rozdílných zážitků. Není to chůze po památkách v pohodě s fotoaparátem, není to úsměv na líci a koukání do výloh... Je to smršť ruchu a informací... Tok bláznivého života nestačící se vnímat. Od prvního dne čekáme na volné dvě místa v letadle na Galapágy. Letenky jsme zakoupili na letišti ihned po příletu a nyní jen kdy se vejdeme do letadla. Zde neplatí zasedací řád, pouze od cestovních kanceláří. Během tří dnů zde v Quayaquilu jsme si také zvyknuli na časový posun 8 hodin. Vynechám však podrobnosti zážitků těchto tří dnů... Jsou obrovské... Asi proto, že jsme zapadli mezi obyvatele jako domů. Čtvrtý den ráno odlétáme po každodenním čekání na letadlo konečně na Galapágy. Po hodině a půl letu se mi zastavuje dech... Pod námi se objevuje můj sen... První pohled dolů je pustý a prázdný. Přistání na Baltře je rychlé a odbavení ještě rychlejší. Platíme 100 $ vstupní poplatek a čekáme delší dobu na autobus ke kraji ostrova Baltra. Je zde vojenská základna a tak je i autobus s řidičem vojákem. Jedeme k trajektu na ostrov Santa Cruz. Ostrůvek Baltra je pouze letiště a vojenská základna. Snažím se vnímat vše co vidím a slyším... Koukám na silnici a okolí přes rameno řidiče, vidím divoké rozmnožené kočky které jsou zde dovezené loděmi lidmi a bohužel likvidují co nemají a co se nemůže bránit. Náhle nad námi nás předlétl obrovký pták. Jsme vyděšeni velikostí rozpětí křídel cca 2.5 metru. Říkám si "Jurský park". Trajekt na další ostrov je malý a pouze 300 metrů daleký. Vedle nakládání batohů je s námi i jeden lachtan. Nejprve si říkám že k někomu patří když je tady u nás, ale nepatří... Je prostě tady a kouká se nám na batohy a kdo všechno opět přijel. Jelikož se stmívá na konec dne, končí záběry vnímání příletu na ostrovy. Autobusem jedeme 35 km 1.5 hodiny již po tmě přes celý ostrov na jeho druhou obydlenou stranu, do "hlavního" městečka Puerto Ayora. V noci není už poznávání přírody žádné, ubytováváme se v útulném hotýlku na jediné hlavní třídě - silnici, která jako jediná vévodí městečku. Po odložení věcí jdeme ihned do nočního městečka. Jsme strašně zvědavý. Potkáváme za rohem naše dva známé z čekání na letadlo. Máme vřelé přijetí. Kupujeme levné studené pivo a sedáme na obrubník boční tmavé ulice. Je krásně... Jsme na jiné planetě... Po posezení, uklidnění a vydejchání že tu skutečně jsme, jdeme zpět na hotýlek. Vnímáme klidný ruch ulice a pár lidí. V pokoji připravujeme naše plány na náš pobyt zde a hurá do postele po rušném dni přeletu na ostrovy s dlouhým čekáním... Isla Bartolome Pokud uslyšíte a uvidíte cokoliv o Galapágách, nikdo se nikdy nevyhne tomuto jedinečnému záběru... Je to jako nevyfotit Eifelovku v Paříži. Téměř centrum souostroví tvoří tento malý ostrůvek "Bartolome" a u něj spadlá skála "Pinnacle Rock". Fotka je pořízena z vrcholku středu ostrůvku od majáku. V dáli je vidět již velký ostrov San Salvador. Fotka z lodi z druhé strany hlavní fotografie, vrchol ostruvku je maják. Takto jsou Galapágy foceny z vesmíru. Jsou přímo ve středu upravené fotografie, a to přímo na rovníku. 14 dní na ostrovech - 14 dní realita snů. Vzhledem k množství informací zde následují fotokopie deníku života na Galapágách. Omlouvám se za chyby, nejsem žádná hvězda. 20.10.1998 21.10.1998 22.10.1998 23.10.1998 24.10.1998 25.10.1998 26.10.1998 27.10.1998 28.10.1998 29.10.1998 30.10.1998 31.10.1998  1.11.1998  2.11.1998 Quayquil - odlet do snu... čekání... První fotka na Galapágách po příletu Pouliční hotýlek - pokojík a naše první noc na Galapágách. Ranní první snídaně na Galapágách v parku městečka Puerto Ayora. Pohled na centrum zarostlého ostrova Santa Cruz Centrum ostrova Santa Cruz, napříč přibližně 35 km velkým, je tato vegetace, dostali jsme se až téměř k vrcholu asi po třech hodinách výstupu mezi kapradím, bambusem a nakonec tímto hustým porostem. Vegetace k centru ostrova za vesničkou Buena Vista. Cestou od Buena Visty do centra ostrova. Nyní je tu podzimní útlum vegetace. Cestičkou k Darvinově stanici. Endemické druhy. Kousek vedle našeho hotelu je Darvinova stanice, pro uchování a množení rozdílných druhů želv, přizpůsobených podle každého ostrova. Jsou úžasný... Tyto vodní motýli, jak jim tady říkají, jsou v mangrové zátoce želv na severu Santa Cruz. Fotíme z lodičky v zákoutích zátoky. Pod námi z loďky jsou samozřejmě vidět i žraloci. Na západním pobřeží ostrova Santa Cruz je veliká přírodní rezervace želv, kam nikdo nechodí... Protože o ní nikdo neví a turisté mají organizovány jiné cesty. Takovéto je naše první setkání s těmito až 300 kg vážícími kolosy. Tato je přibližně polovičního vzrůstu k největší co jsme viděli. Snažím se pochutinu Marakuyu vnutit z ruky, ale nemám naději, že želvička vystrčí hlavičku velikosti draka. Rezervace je cca 10 km od městečka Puerto Ayora, kde jsme bydleli. Toto je největší kousek který jsme potkali, přes metr vysoká želva. Pod sebou má jejich oblíbené krmeníčko - Marakuyu. Na skvělém asi 5km velkém rudém ostrůvku - Rábida. Jedna fotečka z malého asi 500 metrů kulatého ostrůvku u San Salvadoru, pojmenovaném Sombrero Chino. Stojíme s Jurgenem na lávě na pobřeží San Salvadoru. Jurgen se stal naší neskutečnou náhodou po celé dva následující měsíce v Ekvádoru. Fotka ztuhlé lávy po dopadu kamene. První vegetace na lávě. Konec lávového pole San Salvadoru. Takto puká země, když se tlačí láva na povrch, nemusí to být ani sopka, prostě se zvedne zem.... San Salvador - pobřeží. Pinacle Rock - Skalní jehla na ostrůvku Bartolomé. Nej nej nej... Bartolomé, tady je místo, o kterém jsem 20 let snil... Best Of Galapagos - Bartolome s protějším velkým severním ostrovem San Salvador. Naše mezinárodní parta celého světa na jedné lodi u majáku Bartolomé. Pohled z Bartolome od majáku na druhou stranu - jihovýchod. Pinacle Rock poprvé. Pinacle Rock podruhé. Pinacle Rock potřetí. Naše obsluha a majitelé vedlejší restaurace, kde jsme trávili téměř každou večeři po celých 14 dní. Povedený záběr na osamělost přírody, prožitku a bytí. Lidé nejsou, nemají být a nic neznamenají... Pohled od pláže na dominantní zbytek stromu, který působivě vypadá na předešlých 2 snímcích. 1km dlouhá bílá pláž Tortuga bay, na jihozápadě ostrova Santa Cruz. Obchůdek s kresbami a malířka, od které mám i dárek na klobouku - malovanou želvu. Cestou k letišti v centru ostrova Santa Cruz, kde jsme strávili většinu času. Tento krasavec je suchozemský leguán, nemající s mořem nic společného oproti tisícům válejících se černých leguánů na pobřeží. Odlet, který zabolí...